Kaštanové listí

29. června 2013 v 19:04 | Cleopatra |  Černobílá duha
Zjistila jsem, že spousta lidí mě lituje a obdivuje zároveň. Takové to trapné "Děkuju." Těším se, až v pondělí příjde kamarádka, všechno jí řeknu, strašně mi chybí, dlouho jsem s ní nebyla. Sedneme si na zem, budeme pít něco strašně drsnýho jako je čaj nebo kafe a budeme si nekonečně vyprávět. Těším se.
Zpívám si Harryho Pottera in 99 seconds a nemůžu se toho zbavit. Je to chytlavý.
Nechala jsem si ostříhat patku a když chci, vypadá to dobře. Vlastně, to vypadá celkem fajn, i když se snažím míň. Poprvé, co jsem trvaleji spokojená po návštěvě kadeřníka. Na jak dlouho.

Prohlíždím si staré fotky a vybavuji okamžiky, které mám stále zákodované. Jsem jediná, kdo přeskočil fázi naprosté averze. Jsem šťastná, strašně strašně šťastná, nevěděla jsem, že ještě můžu. Najednou je mi doopravdy srdečně jedno, kdo co říká nebo si myslí. Konečně zase žiju svůj život a snažím se neobávat, snažím se nebát se sama sebe, nebát se svých reakcí, svých tendencí, nebát se času. Skládám svůj osud do rukou.. komu? Nevím, prostě to nechávám být. Snažím se být, snažím se žít, zase tak, jak jsem zvyklá a zase mě všechno baví. Změnil si mě. Znovu objevuji kouzlo pálení prstů po třech čtyřech hodinách hraní, snažím se dohnat čas, který mi sice vždycky o chloupek uteče, ale zase se cítím dobře. Chvíle samoty už skoro neexistují, utěšuji se vnitřním dialogem.
A potom zase píšu, píšu a píšu, buď na internet Člověku, nebo do deníku, nebo kamkoliv jinam. Skládám čísla do vět jež mají váznam jen pro mě, kreslím kytičky a usmívám se nad svou pošetilostí možná až povrchností. Ale vycházím dobře se všemi, kteří mi za to stojí, trvalo mi dlouho, než mi to došlo, dlouhý rozhovor s matkou byl poslední tečkou a nalezení Člověka v davu, v trolejbuse, první pohledy, jména, úsměvy. Vzpomínám a stála dokola, těší mě, že konečně s někým raději mluvím než píšu. A přesto se usměju, když mi napíšeš. Do noci venku, na stejném místě, úzké schody, vzpomínka na každém kroku.
Auta na mě troubí, když jdu po betonové cestě bosa, v rukou boty. Užívám si šumění řeky.


Léto rozechvívá listí kaštanů; na konci tam dole je oáza křižovatky. Nedojdu až tam: udělám čelem vzad a poslušně se vracím ve stanovenou dobu. Oko mého svědomí je ciferníkem hodinek. Jsem ještě pod vládou, pod vládou hodin jiných lidí, obávajících se mé nepřítomosti, neviditelných hodin vězení, které se na vás dívají a přivádějí zpátky.
Uvědomuju si to štěstí, uvědomuju si ho každou vteřinou jeho existence, přivádí mě do rozpaků, sužuje mě. A já se jen usmívám a hledím do zdí svého pokoje. Otázky, zda jsem v pohodě přecházím s vše říkavajícím pohledem, "víc než v pohodě". Intimnost se tká kroužek po kroužku kouře mezi květinami z voskového plátna. Oči tmavě blankytné, sevřené drobnými čočkami jeho brýlí pro krátkozraké, vzdálené, hrozně krásné. Černé jako káva.
Nechci komolit slova, zavírám ústa tvými polibky; ale uvědomuji si, že nadešla chvíle, kdy už nemohu skotačit v postranních uličkách, kdy se budu muset vydat jednosměrkou, rve mě to na kusy, zbytek toho trestu, který jsem přerušila kvůli tobě, můj odmítnutý dárku! Vím, že za chvilku tvá paže, ochotnější posloužit, že bude mé ruce držadlem, útočištěm, že tvé kroky počkají na moje.
Poslouchám soundtracky, theme songy, pozávám filmy, vzpomínám na zápletky. Lásku nechal na teplém polštáři a já zamykám za jeho spěchem. Myslím na horko kouře, které se plynule, trochu škrábavě sune hrdlem a hrudí, takže krev šumí. Mám v hlavě plno vaty, která výří a stahuje se do stále stěsnanějšího klubíčka. Jsem nepřítomná, povolná, nemyslím na nic. Nepřijdu ani pozdě k obědu.
Nestydím se ani nelžu, když o něm mluvím, jako by to byly cizí či smyšlené příběhy; minulost vrhá plameny, pak hasne a vypaluje se jako rána. Přesto tak skutečné, jen jakobys patřil někomu jinému. To co se děje, se přece nikdy neděje mně. Stále nevěřím, přesto vstřebávám každou vteřinu.
Výčep v hotelu byl nevhodný pro mou neuhasitelnou neelegantní žízeň, pro mou žízeň bez žízně. Necítila jsem vůbec nic, závrať ani horko, byla jsem chladna a jasná. Ale potom, jednou.
- Nic se neopakuje dostkrát, abych si to mohla jak se patří užít.
- Paradoxní.
- Cože? Ne.
- A co děláš teď?
- Mluvím s tebou?
- A proč?
- Protože neposloucháš.
- Tak vidíš, paradoxní.
Jednoho dne se vydám hledat ten stín, rozdrtím ho... ne, to já jsem stínem, mé ruce stínu nemohou dost pevně sevřít, i kdyby to byl krk jiného stínu. Připadám si tak živá, jako nikdy. Tak živá, jako nikdy, jsem mrtvá, protože nejsi se mnou. A mně se z toho vaří krev. Telefon zvonil, křičela jsem "haló, haló", ale ani mě nenapadlo vzít sluchátko; hledala jsem svou smrt ve stínu záclon, které zůstávaly zatažené, ve střídání polostínu a úplné tmy. Byť nevidíš mě, vidíš mýma očima, díváš se dovitř, připadám si jako při rentgenu. Snímek nebyl nikdy dokočen.
Rozdělila jsem prachy, hadry a sebe samu do různých skrýší, odjedu Modrým vlakem. Ale ustavičně se vracím, převracím, narážím tam, kde je uvězněno mé srdce: podivej se, podívej se na šedé moře pronikající rozbřeskem, cítíš, jak je mi chladno. Naše spojené ruce tvoří křehký most od jeho neznáma k mé samotě.
Zavřené okenice propouštějí zlatou dráhu, v níž se vznášejí jako drobounká zrníčka písku hmyz a prach. Slunečí žár se ve mně hromadí, ale ještě nevyzařuje: cítím, že přijde víc, ale dochází zásoby. Přesto plýtvám zbytky.
Netušila jsem, že to potká mě, brala jsem to za vymýcené, téměř neexistující, nahrané, aby se děti měly na co těšit. A potom, po pár dnech. Nevěřím, stále nevěřím a sleduji úlomky času jak opadávají kolem mě jako kousky hmotného prostoru. Rozhodujících pár měsíců. Pak se uvidí. Nutím se nepřemýšlet, nevytvářet v mysli různé formy budoucnosti, užívám si to, co teď je. Čtu si horoskop a padám ze židle udivením nad přesným načasováním.
Motýli v břiše, rozechvíváš mě svou přítomností, mám strach ze sebe samé, že to se sympatiemi přeženu. Nechceme se zklamat, tak jdeme dál a čekáme, čekáme celé léto a já ti ze všech sil věřím. Vzal si mě do nářuče a políbil. Zahodili jsme tvou závislost do řeky, ruku v ruce. Dárek na rozloučenou, nosím jej kolem krku, nezapomenout. Být to poslední, na co myslet před spaním a to první po probuzení. Pláču v tvém objetí, plesám pod tvými pohledy. Počítám vteřiny a vzpomínám na okamřiky, jež si nemohu vybavit. Loučím se s ozubenými kolečky na prstenech.

p.s. chtěla jsem ještě něco napsat, ale zapomněla jsem co.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doma Doma | Web | 30. června 2013 v 16:25 | Reagovat

Tak buď a buď šťastná :)))))

2 LuSsy LuSsy | Web | 30. června 2013 v 19:49 | Reagovat

Děkuji.

3 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 30. června 2013 v 19:51 | Reagovat

Když jsem četla tenhle článek tak jsem úplně vypla. Prozraď jak to děláš, jak můžeš napsat tak dokonalý článek. Ty slova, to, jak je dlouhý - já neumím ani jedno z toho, co umíš ty. Dokonalost.
Každé napsané svovo v článku se mi vrývá do hlavy. Při vypisování tvých pocitů si uvědomuji, že možná někdy cítím to samé a že možná se v tolika pocitech lišíme. Že jsme rozdílné, ale máme cosi společného. Možná podobné vnímání světa okolo.
Přeju ti, aby ti to s ním vycházelo. Aby jsi vyhrála nad sebou samou, protože, jak jsi psala se také bojíš. Myslím, že nemáš čeho. Ale myslet znamená houby vědět a v mém věku tuplem. Přeji ti, aby jsi mohla přestat vnímat čas v jeho náručí. Aby jsi mohla žít růžových svět bez růžových brýlí a aby jsi byla šťastná. :)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 1. července 2013 v 15:38 | Reagovat

Lituje a obdivuje zároveň? To zní jako bys byla v nezáviděníhodné situace a obdivují tě za to, jak jí zvládáš. Taky někdy raději píšu než mluvím. Snad ti to štěstí vydrží co nejdýl! Mimochodem moc pěkně volená slova a obraty :) Takový atmosferický psaní :)

5 Allys♥Cook Allys♥Cook | Web | 1. července 2013 v 17:44 | Reagovat

máš nějakou knihu co bych si měla přečíst?:D

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. července 2013 v 18:27 | Reagovat

Zajímavé. přeji Ti jen vše dobré. :-)

7 Vendy Vendy | Web | 1. července 2013 v 20:59 | Reagovat

To je strašně zvláštní povídka. Nebo povídání? Jedno splývá s druhým. Máš dar slova!

8 pavel pavel | Web | 1. července 2013 v 23:19 | Reagovat

Vypadáš krásně, tak se ti nedivím, že jsi se sebou spokojená.
Co jsi chtěla ještě napsat, vzpomeneš si jistě příště. :D

9 Rony Rony | Web | 2. července 2013 v 12:06 | Reagovat

Přiznám se, že jsem se chvilkama zamotávala, ale zároveň mi neunikala podstata... píšeš vážně zajímavě a doufám, že ti láska hodně dlouho vydrží.

10 H. H. | Web | 2. července 2013 v 12:41 | Reagovat

Pokud někdy vydáš knihu, určitě mě kontaktuj! Píšeš úžasně, jako kdybych se tam viděla. A na závěr úžasní The Doors! :) Tomu říkám dokonalý článek! :)

11 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 2. července 2013 v 19:09 | Reagovat

Do rozpaků? To jsem nechtěla...
.. mě se to po tomhle článku zdá taky. Ale vážně, podle mého nejlepší článek, co jsme četla za hodně dlouhou dobu. :)

Ty umíš hrát na kytaru? :) No, kamarád říkal že to trvá třičtvrtě roku.. mmm. Musím to stihnout. :)

12 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 2. července 2013 v 20:04 | Reagovat

Na to opakování si dám pozor, děkuji za názor a za radu. :) Příště si dám větší pozor. :)

Ahá... tak to jo. :) Já pak hraju jen na flétnu a to mi asi nepomůže. :D

13 Michaeela. Michaeela. | Web | 2. července 2013 v 20:14 | Reagovat

Samoždřejmě, za takové peníze bych mohla mít tolik věcí a já se rozhodnu pro mobil. :O :D To jsem přesně já. :D Ale i tak ti děkuju za názor. :)

14 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 2. července 2013 v 20:52 | Reagovat

Ach, děkuji. :) Možná jde o to se tomu skutečně věnovat a snažit se.. :)

15 Babu Babu | Web | 3. července 2013 v 10:25 | Reagovat

Ten článek působí tak.. surrealisticky. Ještě s tím songem; skoro zapomínám, že je venku 30 stupňů a je ráno. Dík za to.

16 Iffie Iffie | Web | 3. července 2013 v 15:52 | Reagovat

Líbí se mi tvoje svědomí. A hodinky.

Ten druhej odstavec je magickej, jen štěstí, štěstí ve své jednodušší formě, je plný dychtivosti po světě, po... něm?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama