Proutěný košík Labe

6. června 2013 v 19:39 | Cleopatra |  Tóny v éteru
Pišme. Pišme světu v průhledných nočních košilkách ke kotníkům. Pišme světu lži o našich životech a zabalme je do ocelové obálky. Pišme je na hrubý papír černou gelovkou, vytáhněme každou lež podstatně důležitým tahem. Vyskočme oknem, přeběhněme ulici a vhoďme obálku do kovové krabice. Zaposlouchejme se do tónů slov, jež nejsou pravda.
Naivní domněnky, že si myslela mě, kamarádko, při slovech, jež si věnovala psacímu stroji.
Labe dosáhlo kulminace. Oslavujme.
Chodím po ulicích s lízátkem v puse, i když vlastně lízátka nesnáším a hledám západní nádraží. A pak si uvědomím, že stojím ve vodě. Poker face. Vracím se zpátky. Dojedu na opačnou stranu celého Zapadákova, vystoupím a dojde mi, že tady být nemám. Nastupuju zpět. V sluchátkách Neviditelného muže. Přesně tak si připadám. Jako neviditelný muž s lízátkem v puse, černýma stínama a rtěnkou. Jedu zpátky, koho zajímá, že tam budu zase pozdě. Přikrývám si obličej neviditelným plážovým klouboukem, protože sluneční brýle jsem si (opět) zlomila. Vystupuju a cucám tyčku od toho slatkého kolečka. Návrat do dětství. Je to moje cigareta. Pozdě si uvědomuju, že mě sledujou dva kluci. Bezstarostně zakopávám. Berou mě za rameno. Utíkám, zahazuju svou cigaretu. Volám sestře a křičím na ni "Ahoj tati, jo, už tě vidím!". Utíkám do davu.
Skáču pod koleje.
Všude je teď voda. Mám doma takový luxus, že mi stačí sejít třicet metrů od našeho domu, půjčit si lodičku a projedu se po Labi. Jela jsem se sousedem a zachránili jsme malýho labradora. Feel like a boss.
"Nezastavuj mě mami, já chci vylézt na ten strom v parku. Slibuju, že tentokrát neskočím."

- Ahoj, hrála si pěkně.
- Sklapni, Reni!
- Nenakrucuj se před ní zas.
- Pšt!
- Pak že gay, vole.

Můj gay kámoš už není gay ale bisexuál. Opět, rozhodnutí ze dne na den. Jeho odůvodnění zní "Už mě zase začalo bavit mačkat holčičí prsa. Taky je máš pěkný, mimochodem" - Díky.
Kapitán Nemo měl štěstí, že mohl vlastnit takovou ponorku jako byla Nautilius. Ne každýmu se tak poštěstí. Měl by Verneovi poděkovat. Stejně nechápu, jak mohl zvládat všechny ty vlny.
Jo, čtu Dvacet tisíc mil pod mořem.
Friends will be friends. Jo, to určitě. Ale stejně tu písničku zbožňuju. Freddie má boží hlas.
Vem si mě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 8. června 2013 v 14:29 | Reagovat

My u nás naštěstí už tolik vody nemáme. Ale první dostavec tvého článku se mi hrozně líbil. :)
Proč nemáš ráda lízátka? Já je zbožňuju a protože si těch pět, někdy i deset chodím kupovat do stejného krámu, už se mi tam smějí, protože už jim to ani nemusím říkat. :D
Zachránila jsi labradora? fakt? Jůůů, respekt. :)
Chtěla bych mít gay kamaráda. Moment, to ti řekl? takovýhle úchylný kecy nesnáším, mohla bych vraždit. Moji spolužáci a celkově kluci i z jiných tříd se pro změnu rádi vyjadřují, jaký mám zadek. Grrrr.

2 Zebra Zebra | Web | 9. června 2013 v 22:27 | Reagovat

wow, vždycky sem chtěla udělat něco tak úctyhodného, jako zachárnit psa z vody)

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 10. června 2013 v 17:34 | Reagovat

Nemůžu se zbavit toho dojmu, že "sklapni, Reni" bylo na mne :D

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. června 2013 v 11:52 | Reagovat

Změna orientace? Asi nedostatek homosexuálního sexuálního kontaktu, tak došlo i na chutě heterosexuální? :)

5 Pollyanna - porcelain doll Pollyanna - porcelain doll | Web | 15. června 2013 v 19:56 | Reagovat

Všude potopy a u nás nic. co já bych dala zato, abych mohla nosit gumáky a poskakovat ve vodě, která by mě obklopovala. asi jsem divná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama